Kleopatra byla děvka?

Já toho o historii moc nevím, protože dějepis šel vždy mimo mě. Kleopatru znám nejvíc z filmů a Asterixovi a Obelixovi (a Idefixovi, Archaixovi, Kovomatixovi, Panoramixovi... ano, ty filmy jsem skutečně milovala). Hned ze začátku musím uvést na pravou míru, proč v určitých seminářích o dějinách nedávám pozor. Nejde o můj nezájem, nýbrž o to, že nevím, o čem to ten přednášející sakra mluví! A tak tomu bylo i v jednom nedávném semináři, ale jedna věc vypuštěná z úst našeho stylového profesora probrala mé smysly.  "Těžko říct, jestli Kleopatra byla děvka... nebo rajda, to je hezké slovo!" Toto tvrzení mě zaujalo natolik, že jsem začala skutečně dávat pozor. Jenže jak je tomu u našeho milovaného profesora zvykem, většinou ještě nemá dokončenou větu první, a už načíná druhou, která se týká zcela jiného tématu. Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, proč byla Kleopatra ASI rajda? Pochybuji, že si někdo v tehdejší době dovolil tak silná slova. A jelikož vím o Caesarovi a Marcovi Antoniovi, což jsou, pokud správně počítám, chlapi dva, nepřijde mi to jako přehnané množství. To zvládne většina holek, co znám, ještě do osmnácti. No dobře, některé i do patnácti, doba je zlá.

Že by Kleopatra ovládala chlapy svým tělem, tím, co jim může dát (za předpokladu, že neuměla tu nelepší svíčkovou na světě)? Že by dokázala chlapa zblbnout tak, až by kvůli ní nechal vyhladit Kanóbu (thank you, wikipedia)? Ale prosím vás, to dnes dělá každá a ani nemusí být rajda/mrcha/děvka!
A to nemluvím o ničem špatném, pereme jim, vaříme jim, děláme jim dobře, a víme, že oni jsou úplně natvrdlí, takže je jen trochu popostrčíme. A když k tomu použijeme své zbraně, o to příjemnější to bude. K tomu všemu si ale žena musí být vědoma své krásy, musí mít určité, alespoň nějaké sebevědomí.
Nedávno jsem na jedné nejmenované stránce o cvičení četla příspěvek od nejmenované paní, která se zde svěřovala s tím, že jí manžel neustále říká (dost hrubým způsobem) o tom, jak hodně přibrala a má ze sebou něco dělat, je škaredá a podobné věci. U tohoto příspěvku se za chvíli objevilo snad sto komentářů od různých žen. A ona postižená se svěřovala dále. Manžel na ni často křičí, rozbíjí jí její věci, nechce s ní mít sex a ona před ním musí tajit peníze, aby mohla dětem kupovat oblečení a jiné věci. I já jsem do této diskuze přispěla. Ne proto, že bych měla manžela, ale proto, že jsem člověk z druhé strany, který může říct svůj objektivní názor, protože se mě věc bezprostředně netýká. Stejně, jako všechny ty ženy a dívky, které v diskuzi radily. I když paní její manžel nemlátil, jsem si jistá, že se jedná o psychické domácí násilí. A i když každý den pravidelně cvičí, aby se zavděčila manželovi, s takovým stresem prostě nemůže zdravě zhubnout. Ale o hubnutí mi nejde. Kde získat odhodlání k TOMU kroku? Jak odejít? Jak přestat vinit sebe? Tyto ženy (protože bohužel jistě není jediná) mají tak zničenou osobnost a nulové sebevědomí. Stejně jako například u závislostí, i zde zřejmě musí přijít určitý bod v životě daného člověka, kterým si něco uvědomí. Jenže co když už bude pozdě? Desítky žen jí tam radily, že je to samozřejmě špatně a že to ona musí udělat krok a přestat s tímto mučením. Jenže jediná reakce oné psychicky týrané a životem unavené ženy byla "Začnu více cvičit a kila půjdou určitě dolů! On se někdy chvilku snaží, když mu řeknu, ale ty peníze musím schovávat pořád."

Co byste dělali vy, kdyby tato žena byla vaší kamarádkou, známou, nebo byste jí prostě jen měli poradit?

A ještě něco - jak je to teda s tou Kleopatrou?